Chapter 12 2/2

Adell.xx

#U minulého jste nechali málo komentů, i když jsem vás prosila, abyste to okomentovali víc. Vážíme si všech komentářů, no potěšilo by nás, kdyby jich bylo mnohem víc

Ale bylo tam ještě něco jiného, co se stalo na začátku srpna.  Cítila jsem jakoby to datum držel ještě nějaký význam, ale nepamatuju si jaký.

Tak jsem setřásla myšlenku a vrátila jsem se k šéfové. ‘‘To je v pořádku, omluvám se že jsem vám vyrušila z práce.‘‘ řekla jsem předtím než jsem se otočila a opustila kancelář. Neřekla ani slovo, když jsem odcházela, což mě dost vytočilo. Ona mi opravdu nedala den volna na moje narozeniny? Vážně?!

Ale na tom nezáleží, ačkoliv mám větší problém na starost.  Takže místo toho, abych se vrátila a požadovala pauzu od tohoto šílenství, což bylo to co jsem chtěla udělat,  jsem šla do kanceláře Lori začít nový den.

Přivítala mě s úsměvem, a ještě než začala oficiálně směna, tak jsme si trochu popovídali. Lori je pokaždé milé, jsem vděčná za každý den, když můžu pracovat s někým, jako je ona, no všechno je lepší než být asistentka paní Hellmanové.

Získala jsem zásoby a pomohla lidem opravit jejich rozbitá těla,  i když dělají obvyklé pohyby. Hodili tikali a já počítala vteřiny do mé pauzy od obvazování sebouzpůsobených ran a dávaní léků na bolest hlavy.

A při mojí pauze uvidím Harryho. To technicky nebyla pauza, můj pravý čas na oběd byl po jeho,  ale  jsem měla pocit úniku.  On byl jiný, od každého kterého jsem poznala. Jeho přítomnost se zdála být živá s elektřinou, kterou nebylo možné popsat, ale ani nebylo možné zapomenout.  Ať už zabíjel lidi nebo ne,  nemění  nic, že kohokoliv si vybral nalákal do své temnoty, věděla jsem že jsem jedna těch lidí. Mám na mysli tu, že jsem pořád o něm přemýšlela, i když jsem měla být zaměřená na svoji práci.

Ale nemusela jsem pracovat dlouho, protože jsem byla propuštěna jít do jídelny.  Konečně.

Šla po chodbách, několika chodbách dosáhnout cíle, prošla jsem dveřmi do velké místnosti.  Moje oči instinktivně vyhledali náš stůl, ale než jsem mohla jít dál, tak mě zastavil něčí lehký dotek na mém rameni. Otočila jsem se a uviděla Jamese v jeho pozici střežení s malým úsměvem na tváři. ‘‘Ahoj‘‘

‘‘Ahoj‘‘ pozdravila jsem.

‘‘Um, jen jsem přemýšlel… Myslel jsem, že když jsme se minule bavili, tak já uh, já bych rád věděl, jestli by si semnou nechtěla jít ven znova?‘‘ zeptal se.

Chtěla jsem jeho otázku vzít zpátky, ale nebyla jsem si jistá proč. Myslím, že nějakého důvodu, jsem nečekala, že se mě zeptá znovu.

‘‘Kam by jsme šli?‘‘ přemýšlela jsem.

‘‘Možná na veletrh v sobotu?‘‘ řekl, no návrh zněl spíše jako otázka.

Bála jsem se říct ano hned, Harryho hlas v mé hlavě mě varuje, abych byla opatrná.  I když jsem pochybovala, že by James ublížil mouše, ale bylo by lepší být opatrná, lepší než skončit mrtvá. Nechtěl jsem, abych se stala z jedním z těl-

Těla! To je to, co vím od začátku srpna. Pamatuju si, jak mi o tom Kelsey říkala. Říkala, že to bylo na začátku srpna,  kdy se přepokládali, že těla v sklepě byli zabiti. Přišel forenzní vědec a udělal testy a přišel k závěru, že čas smrti byl kolem 3.sprna. James by nemohl být vrah, byl mimo město po celý týden. Ulevilo se mi s touto novou informací, nápad jít s ním na veletrh je teď mnohem lákavější.

‘‘Samozřejmě, že půjdu.‘‘ usmála jsem se.

‘‘Super‘‘  ušklíbl se.

‘‘Super‘‘ odpověděla jsem, šťastná že se Jamese nemusím bát jak si Harry myslí. Možná, že po tom co mu to řeknu, se nebude chtít ještě James zabít. Když mluvíme o Harrym, kde je?

Otočila jsme hlavu a málem vyskočila, Harryho přítomnost mě překvapila. Nebyl ani dokonce pár kroků daleko, vypadajíc že právě přišel. Spíš jsem v to doufala.

Ale jak jsem se na něho dívala jeho pěst a čelist byla zaťatá a jeho obočí přichází spolu sním naštvaně, řekla bych že slyšel celý náš rozhovor; a nebyl šťastný.Ale bylo tam ještě něco jiného, co se stalo na začátku srpna.  Cítila jsem jakoby to datum držel ještě nějaký význam, ale nepamatuju si jaký.

Tak jsem setřásla myšlenku a vrátila jsem se k šéfové. ‘‘To je v pořádku, omluvám se že jsem vám vyrušila z práce.‘‘ řekla jsem předtím než jsem se otočila a opustila kancelář. Neřekla ani slovo, když jsem odcházela, což mě dost vytočilo. Ona mi opravdu nedala den volna na moje narozeniny? Vážně?!

Ale na tom nezáleží, ačkoliv mám větší problém na starost.  Takže místo toho, abych se vrátila a požadovala pauzu od tohoto šílenství, což bylo to co jsem chtěla udělat,  jsem šla do kanceláře Lori začít nový den.

Přivítala mě s úsměvem, a ještě než začala oficiálně směna, tak jsme si trochu popovídali. Lori je pokaždé milé, jsem vděčná za každý den, když můžu pracovat s někým, jako je ona, no všechno je lepší než být asistentka paní Hellmanové.

Získala jsem zásoby a pomohla lidem opravit jejich rozbitá těla,  i když dělají obvyklé pohyby. Hodili tikali a já počítala vteřiny do mé pauzy od obvazování sebouzpůsobených ran a dávaní léků na bolest hlavy.

A při mojí pauze uvidím Harryho. To technicky nebyla pauza, můj pravý čas na oběd byl po jeho,  ale  jsem měla pocit úniku.  On byl jiný, od každého kterého jsem poznala. Jeho přítomnost se zdála být živá s elektřinou, kterou nebylo možné popsat, ale ani nebylo možné zapomenout.  Ať už zabíjel lidi nebo ne,  nemění  nic, že kohokoliv si vybral nalákal do své temnoty, věděla jsem že jsem jedna těch lidí. Mám na mysli tu, že jsem pořád o něm přemýšlela, i když jsem měla být zaměřená na svoji práci.

Ale nemusela jsem pracovat dlouho, protože jsem byla propuštěna jít do jídelny.  Konečně.

Šla po chodbách, několika chodbách dosáhnout cíle, prošla jsem dveřmi do velké místnosti.  Moje oči instinktivně vyhledali náš stůl, ale než jsem mohla jít dál, tak mě zastavil něčí lehký dotek na mém rameni. Otočila jsem se a uviděla Jamese v jeho pozici střežení s malým úsměvem na tváři. ‘‘Ahoj‘‘

‘‘Ahoj‘‘ pozdravila jsem.

‘‘Um, jen jsem přemýšlel… Myslel jsem, že když jsme se minule bavili, tak já uh, já bych rád věděl, jestli by si semnou nechtěla jít ven znova?‘‘ zeptal se.

Chtěla jsem jeho otázku vzít zpátky, ale nebyla jsem si jistá proč. Myslím, že nějakého důvodu, jsem nečekala, že se mě zeptá znovu.

‘‘Kam by jsme šli?‘‘ přemýšlela jsem.

‘‘Možná na veletrh v sobotu?‘‘ řekl, no návrh zněl spíše jako otázka.

Bála jsem se říct ano hned, Harryho hlas v mé hlavě mě varuje, abych byla opatrná.  I když jsem pochybovala, že by James ublížil mouše, ale bylo by lepší být opatrná, lepší než skončit mrtvá. Nechtěl jsem, abych se stala z jedním z těl-

Těla! To je to, co vím od začátku srpna. Pamatuju si, jak mi o tom Kelsey říkala. Říkala, že to bylo na začátku srpna,  kdy se přepokládali, že těla v sklepě byli zabiti. Přišel forenzní vědec a udělal testy a přišel k závěru, že čas smrti byl kolem 3.sprna. James by nemohl být vrah, byl mimo město po celý týden. Ulevilo se mi s touto novou informací, nápad jít s ním na veletrh je teď mnohem lákavější.

‘‘Samozřejmě, že půjdu.‘‘ usmála jsem se.

‘‘Super‘‘  ušklíbl se.

‘‘Super‘‘ odpověděla jsem, šťastná že se Jamese nemusím bát jak si Harry myslí. Možná, že po tom co mu to řeknu, se nebude chtít ještě James zabít. Když mluvíme o Harrym, kde je?

Otočila jsme hlavu a málem vyskočila, Harryho přítomnost mě překvapila. Nebyl ani dokonce pár kroků daleko, vypadajíc že právě přišel. Spíš jsem v to doufala.

Ale jak jsem se na něho dívala jeho pěst a čelist byla zaťatá a jeho obočí přichází spolu sním naštvaně, řekla bych že slyšel celý náš rozhovor; a nebyl šťastný.