Chapter 8 1/2

Adell.xx

‘‘Na samotce? Děláš si srandu?‘‘ Křičela jsem příliš hlasitě.

Kelsey odpověděla ponurým přikývnutím, a popíjela skleničku s coca colou

‘‘To není fér! Jak dlouho tam je?‘‘ zeptala jsem, ale stále příliš hlasitě.

‘‘Není fér?‘‘ opakovala ‚‘‘Rose, Harry praštil s Normanovou hlavou do cihlové zdi a teď je v bezvědomí.‘‘

‘‘Jo, ale on mě ochránil před znásilněním! Nebo ještě hůř, kdo ví co by byl schopný udělat‘‘ bránila jsem ho.

‘‘Dobře, za prvé se ztiš, každý na nás zíra a za druhé proč si tak obraná?‘‘  Aspoň, že není zbičován, nebo do něj neposílají elektrický proud. Bude v pořádku, je to jen po dobu jednoho týdne.‘‘

Opustila mě zlost, vzala jsem hrníček s teplým čajem. Má pravdu samotka byla jedna z příjemných možností mučení.

‘‘No ještě‘‘ začala jsem ‘‘Co Harry udělal bylo úžasné, bez ohledu na to, že je psychopat nebo vyšinutý.‘‘

‘‘Jo, o tom‘‘ řekla Kelsey ‘‘Možná není psychopat, jak jsme si mysleli.‘‘

‘‘O čem to mluvíš?‘‘ přemýšlela jsem. Přitom se ke mně Kelsey naklonila blíž

 Její hlas klesl, šeptala. Nejspíš asi, aby ji nikdo v místnosti neslyšel. ‘‘No víš, jak byl Harry venku z cely minulou noc v blízkosti sklepa?

Přikývla jsem.

‘‘No během výpadku proudu, šel tam dolů.‘‘

‘‘Do sklepa? Proč?‘‘

‘‘Nejsem si úplně jistá, ale nikdy by si neuhádla, co tam našel.‘‘

Dívala jsem se na ni a čekala na další vysvětlení. ‘‘Našel tři mrtvá těla.‘‘

‘‘Co?!‘‘ Vykřikla jsem, znovu.

‘‘Jo, ale oni nebyli jen mrtví. Oni byli stažený z kůže. A těla byla příliš čerstvá, aby to byli ty Harryho předchozích obětí, někdo tam venku to dělá.‘‘

Spadla mi čelist, nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. Bylo toho hodně, to přijmout.‘‘Okey, okey, co to vlastně znamená?‘‘ zeptala jsem se a snažila se to pochopit.

‚‘‘To znamená, že někdo tam venku má přístup do Wickendale, pořád zabíjí nevinné ženy. Ten vrah, co ukryl těla tam dole, mohl být vrahem po celou dobu;  Harry by mohl být nevinný.‘‘

‘‘Jo‘‘ souhlasila jsem ‚‘‘Nebo někdo venku, šel po Harryho stopách, a on by byl pořád vinen. Nejsme si jistí.‘‘

Kelsey přikývla. ‘‘Přesně to je to, co si paní Hellmanová myslí.  Pořád si myslí, že je vinen, tak i policie.‘‘

Takže  tahle nová  informace nic nemění. Harry byl pořád za mřížemi, očekávala jsem že to bude jinak. Kromě toho fakt, že je pořád vrah na svobodě, se ve skutečnosti nic neovlivnilo tímto incidentem. Myslela jsem si, dokud Kelsey nepromluvila.

‘‘Rose, myslím že vám tady něco chybí.‘‘

‘‘Co?‘‘ zeptala jsem se a bála se její odpovědi.

‘‘Těla byla ukryta v sklepě ve Wickendale.‘‘ vyprávěla.

‘‘Jo, tak?‘‘ zeptala jsem se pořád nechápajíc proč je to tak důležité.

‘‘Člověk který schoval těla, pravděpodobněji vrah, má klíče od instituce!‘‘ řekla Kelsey nahlas pro efekt. ‘‘A jediní lidé, co mají klíče, jsou zaměstnanci. Rose, vrah je někdo s kým pracujeme.‘‘

Do prdele.

Vzdych byl najednou příliš horký, bylo hodně dusno. Potřebuju na čistý vzduch. Také jsem potřebovala nechat promyslet, co se to teď právě stalo. Vrátím se až zítra. Dnes jsem měla volno, ale v méně než dvanáct hodin musím být zpátky v instituci, zpátky ve Wickendale kde mě vrah může chytit každou chvíli.

To nemůže být pravda. Možná bych měla odejít.

‘‘Není to vzrušující?‘‘ řekla Kelsey, upřímně se smála.

‘‘Vzrušující? Kelsey, to je hrozné! Tebe to ani trochu nevyděsilo?‘‘

‘‘Ani ne.‘‘ pokrčila rameny. ‘‘Myslím, že to není jako, že si vybírá další zaměstnance. To  by bylo příliš riskantní. Navíc teď, že policie je tady, tak tam nemusí být další oběti.‘‘

Přikývla jsem. To co řekla, dávalo smysl. ‘‘Jo a zaměstnanec mohl být někdo z oddělení C nebo někdo z jiné části instituce. Nemusí nás o nás vědět.‘‘ řekla jsem potvrzujíc její úkaz.

‘‘Přesně tak‘‘ přikývla. ‘‘To je důvod, proč si s tím nedělám starosti.‘‘

Jen jsem si povzdechla, zkoušejíc zklidnit mé obavy. Kelsey měla pravdu, pravděpodobně si s tím nebudu muset dělat starosti. Alespoň s tím, co jsem si řekla.

‘‘Dobře, no bude lepší, když půjdu.‘‘ řekla jsem, potřebuju být sama, abych to všechno vstřebala.

‘‘Ok, nech mě tě odvézt.‘‘

Obvykle bych protestovala, ale vzhledem k této nové situaci, jsem odvoz s radostí přijala. Navíc je zima, a bylo by to úleva nejít v padajícím sněhu.

Rozdělili jsme se a vyšli z jídelny,  dostajíc se do jejího Fordu. Celou cestu do mého bytu mluvila o svém novém příteli Marvinovi, předstírala jsem, že poslouchám,  ale ve skutečnosti mě to vůbec nezajímalo.

Bylo to úžasný, jak byla tak nebojácná, tak ležérní o všem. Jako mít nehlídaného vraha ve stejné budově jako jsme my každý den, však o nic nejde. Tyhle věci jsou pro ni vzrušující, miluje totiž drama.

Jsem jedna z těch co ne. Byla jsem vyděšená. Zatímco Kelsey drmolila dál a dál, já přemýšlela nad psychickými scénami pro zítra v práci. Z nichž většina skončila tak, že jsem byla někde ve sklepě bez kůže.

Naštěstí moje vražedné scény byli krátkotrvající, když Kelsey zastavila na parkoviště před mým bytem. Rychle jsem poděkovala a utíkala ke mně. Odemkla jsem dveře a hodila se na postel.

Hodně se toho stalo v posledních dvouch dnech, jen jsem potřebovala čas na přemýšlení o všech těch věcech. Je to bláznivé. Myslím,  že prvně začnu tak nějak s Harrym, nebo přinejmenším ho nenenávidím, tak moc jak, myslím. A pak jsem byla málem znásilněna a Harry mě ochránil a já si uvědomila, že ho vůbec nenávidím. Když mě zachraňoval byl trochu násilný, ale alespoň mi pomohl. A pak paní Hellmanová viděla naše ruce obmotané kolem sebe. Poté, co jsem ji to vysvětlila, co se právě stalo, zdálo se, že váhala o jejím předchozím rozhodnutí, omluvila se mi a musela jít zamnout ručně pacienty jejím klíčem. Ale tento čas mě doprovázel James, díky bohu. A když jsem odcházela slyšela jsem hlas paní Hellmanové ‘‘ A teď Harry pojďme rozhodnout váš trest.‘‘

Myslím, že týden na samotce není tak špatný, myslím. Je to lepší než zbičování nebo elektrické šoky, jak řekla Kelsey. A nakonec jsme včera měla volno, krátkou přestávku od toho všeho šílenství.  A jakmile jsem se začala těšit, zjistila jsem že ve Wickendale pracuje vrah. Pěkné.

Ale Kelsey měla pravdu, asi bych se neměla znepokojovat.  Kdokoliv, kdo je vrah se nezaměří na někoho z instituce, bylo by to zřejmé, nechal by tu příliš mnoho stop. Měla bych být v pořádku. Dobře?

‘‘Harry!‘‘ zaječela jsem vzrušením. Nemůžu uvěřit, že už je konečně doma. Nemůžu si vzpomenout, kde byl, jen vím že byl pryč hodně dlouho. Vzpomněla jsem si, že mi chyběl. Chyběl mi každý kousek jeho těla, každá kost v mém těle bolela vůči určité suchosti, jen on to mohl zpravit. Ani nemůžu vysvětlit moji úlevu, když se vrátil. Bylo to jako, když poušť po dlouhé době okusí déšť.

Moje nohy se jednali jako první,  vzali mě ven přes dveře, dolů po schodech na verandu během několika vteřin. Viděla jsem ho, jak tam stojí s kufry v ruce, z jeho dlouhé a neznámé cesty. Byl tak pěkně oblečen, v modré košili s knoflíkem nahoře, rukávy vyhrnuté přesně pod lokty. Měl tmavé riflové džíny,  zvednuté s opáleným páskem. Pořád jsem k němu běžela, přičemž jsem za pár sekund byla u něj.  Byla jsem tak kurevsky ráda, je to téměř ohromující.

Plýtvala jsem časem, že jsem na něj skákala,  nohy jsem obmotala kolem jeho pasu a ruce jsem mu dal kolem krku. Zdálo se, že jsem ho překvapila, protože jsme oba spadli dolů, do trávy. Skončila jsem tak, že jsem si sedla na něj obkročmo a ruce si položila na jeho hruď. Díval se na mě zamilovaným úsměvem, dolíčky se prohloubily, když se jeho úsměv rozšiřoval. Jeho oči zářili a zdálo se, že má vnitřní světlo, které jsem nemohla popsat. Jeho radostný výraz zrcadlí moje emoce,  oba dva jsme šťastní jak někdo může být.

‘‘Baby, tak moc si mi chyběla.‘‘ Harry skoro šeptal, jeho ruce se se přemístili na moji tvář.  Jeho teplým palcem, mi po ní přejel, uklidňujícím způsobem. Na sekundu se na to podíval jeho oči sledovli můj obličej. Nakonec mě viděl znovu, po tom všem času. Oba jsme měli už dost dívání, přiložila jsem svoje rty na ty jeho. A oh, jeho rty byli vzrušující.  Byli tak plné a měkké, a pasovali to těch mých dokonale. Naše jazyky se pohybovali společně a lehce,  jak jsme se líbali několikrát předtím. Chtěla jsem, ne, potřebovala jsem z nich víc, potřebuju se cítit blíž k němu.  Nechtěla jsem cítit nic víc než cítit svou hladkou pokožku na jeho a pohltit jeho plné, třešňové rty, ale nedostala jsem to.

Protože pak mě jemně zvedne z jeho a podá mi ruku. Přijmula jsem ji a propojila naše prsty. ‘‘Pojď sem‘‘ řekl Harry. ‘‘Je tu něco, co ti chci ukázat.‘‘ jeho úsměv byl zvrácený a v jeho očích mu jiskřilo. Ta jsem ho následovala, i když moje podvědomí mi říkalo ne. Nepustil mou roku, do doby než jsme se přemístili na dvorek, přesněji k houpačce.

 Stála jsem před ním, a on měl ruce za zády a něco držel, co bylo skryté jeho tělem, takže jsem nic neviděla. Podívala jsem se na něj a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

Ale k mému překvapení, jsem se to hned brzy dozvěděla, z poza zad vytáhl velký kuchyňský nůž. Jeho úsměv už nebyl roztomilý, už byl ďábelský. V jeho očích se tolik zajiskřilo, bylo to šílený, hodně šílený.

‘‘Překvapení‘‘ usmál  se a vrazil mi nůž do krku.