Chapter 6 2/2

Adell.xx

‘‘Dobře, tak tohle byla špatná volba. Vyhraju‘‘ řekla jsem mu.

‘‘Jsi si jistá?‘‘ řekl a nahodil vážný výraz.

‘‘Ano, určitě. Nikdy jsem neprohrála.  Hrála jsem spolu se svojí rodinou pětkrát a vždy jsem vyhrála.‘‘ řekla jsem, při vzpomínce na to, jsem se musela usmát.

Chapter 6 1/2

 Adell.xx

Šla jsem podél chladných ulicích do práce, necítím se příliš dobře. Mrzlo a sněžilo, jako obvykle, ale něco v atmosféře způsobilo, že se cítím v depresi a vyčerpaně. Možná to byl jeden z těch dnů.

I přes mojí mizernou náladu,  jsem se usmála při vzpomínce na včerejší  cestě domů s Jamesem.  Byl takový gentleman a byl opravdu vtipný, v roztomilém způsobu.  Chtěla jsem s ním trávit každou minutu víc a víc.

Chapter 5

Danul.xx

Ulice byly prázdné a nikdo nikde. Z nebe padal velkou rychlostí hustý sníh. Šla jsem a pevně objímala svou chladnou kůži, cítila jsem jak jsem se zimou zachvěla a odpočítavala sekundy dokud nebudu konečně ve své teplé posteli. Byl to dlouhý den, a moje bolest hlavy se opět vrátila. Chystala jsem zrychlit krok a urychlit tak mou cestu domů, když jsem zaslechla své jméno.

Chapter 4

Adell.xx

Chladné počasí Londýna, nesnáším. I přestože jsem spodní lem kabátu držela u těla, i tak si chladný vítr našel skulinu a donutil mě roztřást se jako osika. Stoupala jsem po schodišti - zdálo se příliš honosné na to, jak instituce vypadala zevnitř. Šaty dělaj člověka, schody dělaj  budovu - a ani jedno není pravda. Ještě, než jsem zmrzlou rukou sáhla po klice, ohlédla jsem se do ulic; všude klid, všude ticho, všude prázdno - to bude asi počasím.

Chapter 3

Danul.xx

"Můžeš mi, vysvětlit, co tady děláš?" Pomalu jsem se otočila, snažila jsem se oddálit tu chvíli, kdy budu muset tváří v tvář oné osobě začít vysvětlovat. Spatřila jsem postarší ženu. Obličej mi nebyl povědomý - nikdy předtím jsem ji nepotkala. Zapamatovala bych si totiž její husté zrzavé lokny.

Chapter 2

Adell.xx

Uběhl týden. Týden, kdy Harry  dorazil na instituci.  Neudělal toho moc, jak jsem si myslela. On prostě dodržoval pravidla. Většina lidí se duševně zhroutí ve svém prvním týdnu, ale už od začátku jsem věděla, že Harry není jako ostatní. Byl jiný. Vždy dodržoval pravidla. To se může zdát v pořádku, ale mě to děsilo k smrti. Byla jsem zvyklá, že pacienti vyšilují, vykřikují slova plná hrůzy a vzteku, snaží se ošetřovatele napadnout. Takovéto situace mě nepřekvapovaly, věděla jsem jak reagovat. Ale on byl příliš poslušný, plnil všechno, co po něm chtěli. Šílenci takhle nekonali. Šílenci prodělávali záchvaty vzteku, byli plní agresivity, protože věděli, že tady budou zamčení na hodně, hodně dlouho - to je děsilo nejvíc. Harry však předváděl, že vystrašený není. Měl něco v plánu. A to děsilo mě.

Chapter 1

Adell + Danul .xx

Nebyl to nejlepší den, co jsem měla. Mrholilo, a ponuré počasí dělalo instituci strašidelnější víc než byla. Boleli mě záda od toho, co jsem se předklonila, abych ustala postel, kdo ví co dělají, že každý prostěradlo je špinavé a smrdí. Moje nohy mě také boleli z důvodu chození do každé místnosti dávat levné jídlo, kterému se ani tak pomalu říkat nemohlo. Jediný zvuk v hale byli moje nohy jdoucí po betonové podlaze. Všichni ostatní pacienti byli pravděpodobně  na obědě, nebo dělali něco  ve speciálních místnostech. Jakmile jsem dala jídlo do posledního pokoje, spolupracovnice jménem Kelsey přišla ke mně. Byla o pár let starší než já. Pokud jde o mě je to můj třetí měsíc zde ve Wickendalovské duševní nemocnici pro duševně choré zločince. Pracovala jsem především, jako pomocnice sestry, ale s přísným bezpečnostním opatřením a pečlivým dohledem. Ale pracovala jsem i tam, kde je příliš moc zranění a je mě tam  potřeba. Byla jsem jako všechny dívky, když bylo potřeba, tak byli zaměstnány.