Chapter 10 1/2

Adell.xx

#Tahle část je krátká, no to protože jsem neměla čas toho přeložit víc, ani nebyla nálada a nešlo to. No bohužel jste splnili podmínky, tak jsem vám aspoň sem dala ten kousek, co jsem stihla. Zase prosím o komentáře, pokud tu nebude víc, jak 8 komentů, nedám další. Děkujeme .xx 

Cítila jsem se nervózní a vzrušeně, když jsem vyklouzla do mých černých skromných šatů, pouze půl hodinu něž má přijet James, aby mě vyzvedl na večeři. Kelsey sedí na mé posteli s nohama visícíma přes postel,  když mi dává rady, co si mám obléct.  No, měla být, tak jako tak. Ale stejně jako já nemohla přestat myslet na Harryho, zdá se.  Vypadalo to jako, že moje mysl nebyla jediná, co se do ní vplížila nedobytně úchvatná jeho tvář.

‘‘Nechápu to.‘‘ stěžovala si. ‘‘Nic mi nechce říct. Nemůžu ho zlomit. Vypadá, že hraje nějakou hru, ale nemůžu přijít na jakou, vždy je o krok napřed a já na to nemůžu přijít. Ale miluju to‘‘  vysvětlila a posadila se, a věnovala mi jeden zářící úsměv. ‘‘Je to výzva.‘‘

Jen jsem se smála nad její šílenou logikou, když chtěla změnit téma.  Harry vypadal, že konzumuje každou mojí myšlenku, potřebuju od něj chvíli pauzu. Aspoň pro dnes večer.

‘‘No, co myslíš?‘‘ zeptala jsem se, ukázajíc na mé oblečení. Byli to jen šaty s balerínky, nic moc ozdobné, ale ne zas pořádně oblečené.

‘‘Je to perfektní.‘‘ řekla sebevědomě. ‘‘James je bude milovat.‘‘

Nesměle jsem se usmála a otočila se směrem k zrcadlu. Moje tmavé vlny mi viseli přes ramena a minimální make-up mi zdobil obličej, snažila jsem se vypadat dobře, myslím že opravdu vypadám.  Nebyla jsem na pořádném rande už dlouho, takže jsem za tohle ráda. Sedím tu s Kelsey, když další emoce přetrvávají  v mé mysli. Zvědavost. Ale ne nevinná zvědavost, ale obávaná zvědavost, na kterou potřebuju odpověď,  i když jsem se bála, zjištění. Jsem sama s Kelsey a mě nenapadá lepší příležitost se zeptat.

‘‘Můžu se tě na něco zeptat?‘‘ řekla jsem. Kelsey přikývla, pravděpodobně si myslela, že moje otázka se týká módy nebo randění.

‘‘Znáš Cynthiu Porterovou, ne?‘‘ Harryho hlas se přehrával v m hlavě, když mi říkal, abych to nechala být, ale já ho ignorovala.

‘‘Rose, proč se bavíme o tom? Měla by ses zaměřit na dnešek, aby ses měla dobře, žádná práce okey?‘‘

‘‘Odpověz mi na otázku.‘‘ požadovala jsem se. ‘‘Chovala ses divně a já musím vědět, co se děje.‘‘

Kelsey si povzdychla a podívala se na podlahu. ‘‘Neznám Cynthiu, jasný? Přestaň se na ní ptát, zníš šíleně.‘‘

‘‘Tak jsem zněla.‘‘ zamumlala jsem. ‘‘Ale to pořád nevysvětluje, proč se chováš tak divně.‘‘

‘‘A pokud neznáš Cynthiu, proč si to prostě neřekla, když sem se ptala poprvé?‘‘  Myslela jsem si, ale neřekla.

‘‘Nechovala jsem se divně.‘‘ protestovala.

‘‘Ale jo, vždycky si změnila téma, když jsme mluvili o Cynthii a vždycky máš ten pohled v očích, jakoby si něco skrývala.‘‘

Kelsey se zhluboka nadechla a rozhlédla se po místnosti, jestli někdo neposlouchá.  Čekala jsem každou chvíli, když se rozhodovala jestli říct nebo neříct pravdu.‘‘Okey, fajn‘‘  ustoupila. ‘‘Rose, cokoliv uděláš, nesmíš to nikomu říct.‘‘

Netrpělivě jsem přikývla. Nakonec se skutečně něco dozvím.

‘‘Okey, dobře… Myslím, že se ve Wickendale děje něco divného.‘‘

‘‘Co myslíš, tím divného?‘‘ zeptala jsem se.

‘‘Já… já myslím, že tady -‘‘  začala Kelsey, ale byla přerušena zaklepáním na dveře.

Samozřejmě, že to byl James, na něho jsem čekala.

Zdálo se zvuk,  vyrušil Kelsey ze svého zranitelného stavu zpovědi,  její výraz se vrací do obvyklého vzrušujícího. ‘‘Je tady!‘‘ vykřikla, jako by rozhovor, který jsme měli před chvílí, neprobíhal.

‘‘Ugh‘‘ zasténala jsem, ne na příjezdu Jamese, ale spíše na jeho načasování. Proč je tu tak brzy?

‘‘Myslíš že to byla narážka na to, že mám odejít. Hodně štěstí.‘‘ řekla, ještě předtím než se dveře rozlétly. Prošla kolem Jamese, pozdravila ho rychlím Ahoj a pak zase utíkala pryč z chodby. Můžeme pokračovat v rozhovoru později, řekla jsem sama sobě, ať se jí to líbí ne nebo.

Souhlasila jsem, že musí odhalení Cynthii pro teď obložit, když tu stál James s teplým úsměvem.(pozn.:DDDD) Měl na sobě  tmavé kalhoty a bílou košili s knoflíky,  oblečení zdobilo jeho tělo nádherně.

‘‘Ahoj Rose.‘‘ pozdravil. ‘‘Vypadáš nádherně.‘‘

‘‘Děkuju, ty taky.‘‘ řekla jsem mu, mé tváře se okamžitě zčervenali, když jsem si uvědomila, že jsem to řekla nahlas. James se podíval dolů a mírně se zasmál, v případě že smích může být mírný.