Chapter 11 2/3

Danul.xx

#Všem děkujeme, co to komentují, no i tak vás to komentuje málo. Mohli by jste prosím KAŽDÝ kdo si to přečte zanechat koment? Budeme vám vděčné:)

"Nemůžu říct, že nejsem žárlivý" zašeptal. Jeho horký dech mě pokaždé donutí se zachvět. Cítím, jak se celé mé tělo vznítilo, jako by už právě bylo v plamenech. Harry byl tak sexy už jeho přítomnost sama a nikdo nikde. Bylo toho až příliš a já nevím, jak reagovat. Měla jsem ho odstrčit a plácnout ho od jeho nesprávných předpokladů, ale z nějakého důvodu jsem to neudělala. Způsobil ve mě takový zmatek. Byl sarkastický a arogantní a provokativní každičkou minutu a pak přiznal největší obavy a zachránil mi život. Zdálo se, jako by za tou temnou stranou byla nějaká napřed, jako by to byla v tomhle drsném ústavu maska. Nebo alespoň, jsem v to doufala, protože ten druhý Harry se mi líbí víc.

Pořád jsem nezměnila svůj postoj jeho každičký výdech mi na krku způsoboval chvění mohla jsem cítit slabý pach cigaret z jeho dechu. Vždy to bylo nepříjemné, ale najednou mi to přišlo příjemné. Čekala jsem, že se odtáhne nebo tak. Ale on zůstal na místě.

"Neodsedneš si?" Zeptala jsem se v jeho blízkosti.

"Ne?" odpověděl v šepotu a já jsem mohla slyšet jeho rty, jak se stáhly do úšklebku. Správně. Měla bych se pohnout.

"Oh Cynthia" řekla jsem rychle, abych změnila téma. A rychle jsem si odsedla. Temně se zasmál a pořád mě sledovaly jeho hladové oči a to mi připomělo poprvé, když jsme seděli spolu. Když odtáhl ruku zatřásla jsem se strachem. Nebála jsem se ačkoli..

Wow to vypadá jako před měsícem, ale ve skutečnosti je to teprve pár týdnů. Moje city jsou teď  zcela jiné vzrostly. K Harrymu už necítím ten odpor a nenávist, kterou jsem k němu cítila předtím. Jak jsem ho mohla nenávidět i potom co mi zachránil život? Myslím, že se stačí podívat na jeho hluboké ďolíčky a do jeho krásných očí...

"Poslouchám" řekl Harry ve snaze pokračovat v konverzaci.

"Jasně" řekla jsem a uvědomila si, že jsem nedokončila svou větu. No tak Rose drž se.

"Takže si ji pamatuješ?" "Jo" řekl. "Včera večer jsem o tom přemýšlel a její tvář se mi vybavila v mysli. Myslím, že jsem ji slyšel mluvit v těch" "skupinovejch setkání" "máme je každej den, jsou hloupý jak peklo. Vždy jdeme za terapeutem, my nejsme kurva alkoholici."."Nechápu sedíme v kruhu a sdílíme mezi sebou SOB příběhy."

"Jo, já se nestarám o nic z toho" jednodušše jsem odpověděla. "Jsem ráda, že si ji někdo pamatuje, alespoň nejsem šílená."

"Jo, ale tak jak to, že si ji nikdo jiný nepamatuje? Proč právě my?" Zeptal se Harry.

"Já nevím" odpověděla jsem. "To je ta část, kterou nechápu. Proč by paní Hellmanová lhala? Proč by Kelsey lhala?"

"Možná, že paní Hellmanová ví, kdo je Cynthia a Kelsey jen musí zůstat zticha" navrhl.

"Jo, ale proč?"

Harry a já jsme chvíli seděli a snažili se přijít na rozumné vysvětlení. Jeho obočí se zase spojilo, když hleděl do prázdna, hluboce zamyšlený, jako kdyby mi chtěl upřímně pomoci. Před chvílí v podstatě říkal, že chce semnou mít sex a teď se snažíme vyřešit záhadu.

"Co kdyby.." Harry začal a zdálo se, že i nadále sbírá své myšlenky. "Co kdyby byla jako test?"

"Test?" z opakovala jsem.

"Jo, jo zkouška."

Zmatek.

Muselo to být patrné na mé tváři Harry pokračoval. "Jen poslouchej. Když jsem byl dole ve sklepě a našel ty těla, viděl jsem některé další věci. Viděl jsem všechny ty diagramy a nákresy lidského mozku a desítky nemocničních krvavých lůžek. Bylo to divné. Takže, co když běží testy na pacientech podívej se na jejich mozky a chování. A když se při testech něco pokazí, tak se prostě zbaví těla a dělají jako by nic a paní Hellmanová předstírá, že ten člověk neexistuje. Já vím je to zvláštní, ale je to jediné vysvětlení, který mě napadá."

Trvalo mi chvilku, než jsem celou jeho teorii zpracovala, ale něco na tom bylo. Najednou jsem si vzpoměla co jsem našla při mém "zkoumání" před několika týdny. Vzpoměla jsem si na ženu na jméno a slova. "Test pacinetů #309 20" načmáraný chaotickým rukopisem na list papíru a místnost plnou souborů. Jeho teorie dávala smysl. To by vysvětlovalo ten problém s Cynthiou a tynákresy.

"Harry myslím, že máš pravdu" řekla jsem ve strachu a šoku. "Co když dělají operace a snaží se udělat něco s mozkem nebo s dalšími lidskými orgány."

"Wow to je geniální. Kéž bych si o tom myslel totéž" řekl Harry sarkasticky. "Ale já nejsem pozitivní je to jen nápad. Navíc s tím nemůžeme nic udělat. Ani nevíme jestli máme pravdu a jestli se to opravdu děje." řekl.

Moje mysl se otřásla mám tam ještě větší nepořádek než doposud. "No já jsem zaměstnanec, takže mohu poslouchat něco podežřelého a vyšetřovat to tady. Ale, na druhou stranu asi víš víc než já. Si jediný s kým mohu mluvit o Cynthii a té operaci.

"Samozřejmě" řekl mi. "Chci vědět, co se sní stalo stejně jako ty, to je kurva divný, že si ji pamatujem jen my."

Přikývla jsem. Jsem ráda, že jsme na tom stejně. Byl by velká pomoc.

"Myslíš si, že ta operace má co dočinění s tím vrahem?" zeptala jsem se.

"Ne" řekl a zavrtěl hlavou. "To by nedávalo smysl, to by je nemuseli stahovat z kůže. Ale nebudeme projistotu uvažovat do předu, nevíme nic jistě."

Přikývla jsem. Harry byl, tak chytrý zvlášť na někoho, kdo měl být šílený. Je tu, protože stáhl tři ženy z kůže a možná jich zavraždil ještě víc, ale i přesto chci, aby mi pomohl zjistit, co se stalo a také mi zachránil život. Kdyby opravdu zabil ty ženy, jak řekla porota a soudce, proč by mě zachránil?

"Ale, když mluvíme o vrahovi" pokračoval Harry, než jsem mohla dokončit své myšlenky. "Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit."

"Dobře "řekla jsem a nutila jej, aby pokračoval.

Vážně se na mě podíval a jeho oči ztmavly, při pohledu dolů. "Chci, aby si zůstala dál od Jamese."

Jeho žádost mě překvapila. "Proč?"

"Myslím, že je to vrah."

Děláš si ze mě srandu? Teď si každý z nich o tom druhém myslí, že je vrah? Přísahám, že můj mozek se chystá explodovat.

"Proč si to myslíš?" Zeptala jsem se a cítila jsem, že bych měla Jamese bránit.

"Já z něj prostě necítím dobrou atmosféru. A je příliš nevinný "

Zavrtěla jsem zmateně hlavou. Jamesova teorie dávala smysl. Měl úvahu, proč by Harry mohl být vinný. Ale Harry je celý.."Prostě z něj mám špatný pocit." Vysvětlení nebylo zrovna přesvědčivé.

"Harry, já a James chodíme z práce téměř každý den spolu domů. Dokonce jsme šli i na večeři. Kdyby byl opravdu vrah, proč by se nepokusil mě zabít? Měl by jednu z těch desítek možností. Jestli by byl vrah byla bych mrtvá."

"Neříkej kurva takový věci" přikázal mi Harry a jeho hlas byl ochraptělý. "Podívej se, já vím, že to nedává smysl, ale o to vůbec nejde Rose. Drž se od něj dál."

"Co nadělám Harry, jistě, že budu" budu opatrnější kolem Jamese. "Ale pokud mi nedáš nějaké skutečné důvody, proč bych měla něco takového dělat, tak se s ním budu dál přátelit, jak dlouho chci."

Harry mlčel a díval se dolů na stůl. Hned jsem si uvědomila, že za celou dobu oběda nic nesnědl. Nemohla jsem mu to mít za zlé, jídlo tu bylo hrozné. Jeho čelist se zaťala a já mohu říct, že mě chtěl zkusit přesvědčit, že James zabil ty tři ženy, ale neměl žádné důkazy. I když James nebyl ten typ, co by chtěl třeba spáchat sebevraždu, ale Harry měl obvykle pravdu ve spoustě věcí. Mohla bych být, alespoň trochu opatrnější, ikdyž silně pochybuji, že by to udělal. "Už o tom nemluvme" řekla jsem, abych prolomila ticho. "Proč si nejdeme opět zahrát Clue?" navrhla jsem, ikdyž je docela hloupé hrát deskové hry zrovna teď.

Harry si dlouze povzdechl, než se jeho elektrické oči znovu potkaly s mými a mě se málem zastavil dech. "Dobře, ale jen mi slib dvě věci dobře?"

"Dobře, jaké?" zeptala jsem se.

"První věc, kterou je třeba je být opatrná. Nechci, aby se ti něco stalo jo? Ty jsi ten jediný člověk, s kým tu můžu mluvit a zdá se mi, že jsem k tobě víc otevřený než k někomu, z těchto terapeutů. Pokud bych s tebou nemohl mluvit byl bych ještě bláznivější, než jsem teď. Potřebuju tě Rose."

V hrudi se mi rozbušilo srdce, když dořekl poslední větu naprosto mě to překvapilo. První den, když jsem ho potkala mluvil pouze semnou a já myslela, že semnou hraje nějakou hru. Jako bych byla nějaká hračka, která měla vyvolat nějakou reakci. Ale potom, co mě před dvěma týdny zachránil od Normana jsem si uvědomila, že si ten čas semnou užíval. A teď jsem pochopila, že bych mohla být i víc než jen dívka se, kterou hraje karty. Jsem jediný člověk, který s ním mluví a mám namysli, opravdové mluvení a zacházím s ním, jako s lidskou bytostí. Kdybych odešla neměl by tu žádné přátele, kterým by zděloval své myšlenky jen terapeutům, kteří se snaží přijít na jeho duševní stav. Byli by jsme i tak přátelé? Vím, že je to duševní pacient a já jsem asisent sestry, ale rozhodně by to nebyl ten typ vztahu pacient-zaměstnanec. Možná, že mě opravdu potřebuje.

Vzpomínám si, jak jsem četla, že psychopati jsou vynikající při napodobování lidských emocí a to by mohlo být to, co Harry dělá. Ale jeho slova jsou, tak upřímná a věřím, že ta poslední věta, kterou řekl byla víc než pravda.

"Dobře" slíbila jsem.

"Já..Dobře" přikývl a za druhé "Potřebuju, aby si pro mě udělala laskavost"

To nemůže být dobré. "Když tě porazím v Clue" začal a já se začla mát. Čekala jsem něco víc... intenzivního. Můj smích chytil úsměv z Harryho dobré nálady, která se dramaticky mění během několika sekund.

"Když tě porazím musíš mi něco přinést."

"Co?" zeptala jsem se s hravým úsměvem, který se mě vytvořil na rtech.