Chapter 11 3/3

Danul.xx

#Všechny komenty potěší! Děkujeme! Vždycky se nám pak lépe překládá. A pokud chcete zítra část, tak ať tu je minimálně 10 komentářů.

"Čokoládu... v poslední době jsem neměl nic k jídlu krom těch hoven tady, který jsou kdo ví z čeho. Čokoláda je vše nad čím jsem přemýšlel o"

"Dobře, dobře můžu se dostat do průšvihu, ale stejnak prohraješ, takže na tom nezáleží."

" Jsi na.." vyzval mě Harry.

Vyhrál. Každý jeho tah byl, tak dokonale promyšlený trvalo mu to tak deset minut. Opravdu chtěl tu sladkost. A vyplatilo se mu to, protože jsem konečně poražena. Poté, co Harry uhodl vraha, zbraň, místnost zakřičel "joooo" a dokonce vstal ze židle, jakoby ukazoval, jak dobrou práci odvedl a v samém vzrušení zvedl pěsti nad hlavu. Úsměv na jeho tváři byl, tak široký, že jsem si nemohla pomoc a usmála se taky. Jeho hluboké ďolíčky a bílé zuby jsou ohromující byla jsem v úžasu.

"Dlužíš mi čokoládu" usmál se poté, co se uklidnil.

"Myslím, že ano" usmála jsem se a vlastně jsem byla ráda, že překonal můj rekord, protože vidět ho takhle štatnýho byla odměna sama o sobě. Nevím, čím to bylo, ale ty ďolíčky a úsměv jsem už tolikrát chtěla vidět, ale oba naše úsměvy zmizely, když jsme uviděli Jamese, jak se bllíží ke stolu a zdá se, že je nespokojený, že tu jsem s Harrym potom, co mi včera v noci řekl.

"Ahoj" pozdravila jsem.

"Ahoj."

Harry se podíval vzhůru na strážce (Jamese) a ten okamžitě ztuhl. Podívala jsem se na oba. Napětí mezi nimi bylo zřejmé a bylo by cítit na míle daleko. Oba dva se obviňují, že ten druhý je vrah. Navzájem se opovrhují. Podle toho, jak se navzájem prohlížejí to tak, alespoň vypadá. Mohl by to být někdo z jiného patra. Může to být každý zaměstnanec na Wickendale, ale nějak vím, že tento případ to není.

Něco mi říkalo, že vrah je v této místnosti. Dává to větší smysl a aby to byl Harry a James by byl bez poskvrny nevinnosti je trochu podezřelé. Nejhorší na tom je, že nevím, která osoba to je. Nejhoší část je ta, že jsem nějak spojena s oběma z nich. A uvědomila jsem si tu hrůzu, že vrah bude pohledný a já budu nepochybně jeho další obětí.

"Harry" promluvil James a já byla překvapena, že ho slyším mluvit s pacientem, než semnou.

Harry neodpověděl jen se na něj zlostí podíval.

"Tvůj strážce Brian šel domů je nemocný, takže tě vezmu zpět do tvé cely."

"A teď?" Zeptal se Harry.

"Ano teď."

Do prdele. Musím zůstat tady, jelikož oběd bude tvrat ještě půl hodiny. Neexistuje žádný způsob, jak bych mohla sledovat nebo odvést Harryho do cely sama. Nad myšlenkou, že oni dva budou samy v prázdné chodbě mi běží mráz po zádech. Doufám, že to skončí vzájemným zabitím.

"Ahoj Rose" řekl Harry, než strčil do stolu a vstal. Je téměř o půl hlavy vyšší než James. Nezdálo se, že by měl strážný strach měl u sebe s vědomím zbraň a taser ve svém pouzdře.

Sledovala jsem cestu těch dvou z jídelny až do doby, kdy prošli dveřmi a nezmizeli z mého dohledu.

Harryho pohled

James a já jsme kráčeli chodbou k prázdné cele. Pokaždé, když mě udeřil ukazoval jeho chlapeckou tvář. Byla to hodně dlouhá cesta a zkurvenej pocit. Přísahám, že každá minuta se zdála, jako rok a byla plná napětí, ticho a nepřítomnost zvuku vám přinášelo pocit, jako byste ohluchly. Ale jsem rád, že je ticho až do té doby, kdy se James rozhodl ho prolomit.

"Harry chtěl jsem s tebou o něčem mluvit."

Neodpověděl jsem a doufal, že bude držet hubu. Ale on pokračoval. "Já ti nevím. Sotva jsem s tebou mluvil, ale můžu říct, že máš něco za lubem. A nechci, aby toho Rose byla součástí. Jde mi o ní a chci, aby ses od ní držel dál."

Doslova jsem se zastavil a vztekem sem zatínal pěsti.

"Děláš si ze mě srandu?" Zeptal jsem se. "Jsi tak falešný Jamesi. S tvýma nočníma procházkama a romantickou večeří. Myslíš si, že tady všechny zmateš. A ji oklameš. Ale na mě tyhle sračky neplatí. A nejsi jen falešnej, ale i kurva blbej, co si myslíš, že jsem ten, co zabil ty ženy? Jak by se mi to asi podařilo, když jsem polovinu dne zavřenej ve svý cele?"

Doufal jsem, že mě James obviní, ale neúspěšně.

"Ani to nezkoušej" řekl. "Vím, že si zabil ty ženy. Předtím si to taky udělal. To je to, proč si tady né?" neměl jsem odpověď a ani sem neměl potřebu James si to užíval. "Budu dávat pozor, aby si to neudělal Rose. Jsi nemocný. Jsi nechutná spodina a doufám, že shoříš v pekle za to, co si udělal těm ženám."

Na to jsem vybuchl. V mých žilách se zvedl adrenalin, pevně jsem zaťal zuby a zuřivost vše převzala, aniž bych přemýšlel o tom co dělám. Popadl jsem oběma rukama Jamesův límec a strčil ho proti zdi s takovou silou, jak jsem jenom dokázal a jeho hlava se srazila s cihlovou zdí. Jeho nohy se sotva dotýkaly zěmě a když jsem ho tam držel cítil jsem fyzickou sílu a moje bicepsi hořeli. Ale bylo mi to jedno. Neměl jsem ho nechat na holičkách a měl jsem mu umožnit, aby vytáhl svůj taser. Mrtvě jsem se podíval do jeho očí, abych viděl jeho vyděšený výraz. Nebyl zas tak těžký nebo jo?

"Takhle semnou už nikdy nemluv" řekl jsem skrz zaťaté zuby můj hlasy je tak nízko, že jsem to vibrování cítil hluboko ve své hrudi. "Nebo tě kurva zabiju."

Hrozivý úsměv se mi rozšířil po celé tváři, když jsem v jeho očích uviděl strach, držel jsem svůj ostrý pohled o něco déle. Mohl bych teď odejít pomyslel jsem si a nebyl by mě schopen zastavit. Ale něco mě od útěku drželo zpátky. Něco mi říkalo, že nemám odejít.

Tak jsem to neudělal. Místo toho jsem ho pustil, otočil se a vešel do cely, zatímco co zamnou stál, jak opařený. Když jsem se posadil na svou vrzající postel viděl jsem ho, jak stojí na druhé straně haly a ani se nepohl.

"Myslím, že byste měl zamknout pane. Děkuju vám za vaše služby."

Dokonce, ikdyž jsem mluvil stál, jako zmražený a pak se rychle začal blížit ke dvěřím cely, aniž by se mi koukl do očí nebo řekl jediné slovo. Slyšel jsem, jak klikl na Shut. Jamesovi klíče zachrastily, když si je dal zpátky do kapsy.

Když se vracel dlouhou chodbou ukázal jsem mu prostředníček a pak zmizel z dohledu.