Chapter 13 1/2

Danul.xx

#U minulé části jste nás moc nepotěšili, i když jsme zase prosili, to pro nás nemůžete udělat?? Jak chcete.

Harryho temné oči se podívaly dolů a já nemohla rozpoznat  jeho emoce, které v sobě držel. Hodně se zlobil. Věděla jsem to. Z nějakého důvodu jsem se cítila provinile, jakoby mě právě načapal při nevěře a já nemohu říct, který z nich je víc naštvaný asi Harry.

"Ahoj Rose" řekl, když viděl, že jsem si vědoma jeho přítomnosti a v jeho pozdravu nebyla přívětivost. "Jamesi" řekl a kývl na strážného.

 Vlastně jsem slyšela Jamesovo polknutí, když mu Harry věnoval pozornost a zdálo se, že má strach. 

"Je dnes Brian zpátky?" Zeptal se Harry.

 James zavrtěl hlavou. "To je, ale špatný" zajíkl se. "No to bude zase legrace až půjdeme zpět do cely je to tak?" Řekl Harry sarkasticky čelisti měl stále zaťaté a posměšný usměv si hrál na jeho rtech. Vlastně se o Jamese bojím, jak jsem si všimla napětí mezi nimi je ještě silnější než předtím.  Harry včera ublížil Jamesovi? Na Jamesově těle není žádný fyzický důkaz, tak asi ne. Ale něco se určitě stalo pro jejich nechuť, kterou k sobě chovají.

 Chtěla bych se Harryho zeptat, ale později oba stojí předemnou a já se cítím, jako žena hříchu. James v tomto scénáři vypadal, jako můj blažený únik a Harry byl přivlastňovací manžel. Vlastně jsem nechtěla udělat něco špatného, ale z nějakého důvodu jsem cítila, že bych se, tak cítit měla. A obávám se, že James cítí Harryho hněv, když je tak pozoruji. 

Musím se na ně pozorně dívat, abych se ujistila, že James nebyl zraněn. Zdálo se, že je mnohem přátelštější než Harry a bylo mu jednodušší věřit. Byl tak laskavý, vřelý a to bylo příjemné. Jeho úsměv byl roztomilý a jeho smích dvakrát tolik. Trávit čas s Jamesem bylo vždy snadné, miluju každou minutu, kdy jsme spolu.

 Ale Harry je jiný příběh. Je zamotaný v tajemství, které vás láká natolik, že nebudete chtít nic jiného, než řešit jeho hádanku. Zdá se, že je temný anděl. Je zastrašující a chytrý, ale je tu ještě něco. Hluboko v něm je světlo a zdá se, že ho chce udržet skryté,  ale i přes ty jeho tmavé závěsy jsem ho zahlédla. 

"Tak bysme si měli jít sednout, než nám někdo vezme náš stůl." řekla jsem, když jsem si uvědomila, že jsme se nikdo nepohl a  naše napětí nepovolovalo. Byla to hloupá výmluva opravdu a byla jsem vděčná, že se ani jeden z nich na nic neptal.

 Sdíleli si poslední pohledy, než Harry obrátil svou pozornost ke mě. "Až po tobě" řekl a pokynul, abych šla před ním. James se omluvně usmál a přešel přes místnost ke stolu současně se posadil a dlouze se nadychl a vydal Huff.

 Harry mě následoval a krátce po té zaujal své místo.  Ohlédl se přes rameno, aby se ujistil, že je James z doslechu a pak řekl "Co to sakra, co jsem ti říkal Rose? Řekl jsem drž se dál od Jamese a teď se s ním  kurva chystáš na veletrh?" 

 "Harry uklidni se. A ztiš se trochu" přikázala jsem."A přestaň tolik nadávat." 

"Můžu nadávat kdykoliv kurva chci díky." Odpověděl Harry a není pochyb o tom, že se mě snaží naštvat. 

"A já můžu s Jamesem trávit čas kdykoliv chci díky." Odsekla jsem posměšným tónem.

Harry otevřel ústa, aby promluvil, ale dala jsem si ruku na pusu, abych ho umlčela.  "A kdyby si mě nechal domluvit" pokračovala jsem "tak bys věděl, že je nemožné, aby byl James vrah, takže není důvod, abych se od něj držela dál."

 Harryho obočí se v samém zmatku spojilo společně se zmatkem nebo hněvem, nemohla jsem říct s čím. "Proč?" zeptal se stále napjatě.

 "Vzhledem k tomu, že nebyl ani v zemi, kdy byly zabity ty těla. Byl na jeho narozeniny v Americe."

 "A jak ty to víš?" Zeptal se Harry. Stále si ještě nebyl jist.

 "Tak, řekla mi to paní Hellmanová" odpověděla jsem s jistotou.

 Zdálo se, že nedostává slov a snaží se, aby mohl říct něco k této nové informaci. Nemohla jsem nevidět, jak v jeho mysli kolují myšlenky, které se snaží přijít na způsob, jak zmenšit svou teorii. "Jak víš, že to není na zamaskování? Paní Hellmanová mohla říct, že byl v Americe a mezitím mohl ukrýt ta těla, když si myslela, že je pryč."

 "To je dobrá připomínka" souhlasila jsem. "Ale mluvíme o paní Hellmanové. Myslím, že by dřív nenechala jen tak někoho si vzít po celý týden volno. Navíc, některý ze zaměstnanců by si během týdne všiml, že není něco v pořádku."

 Harry si povzdech a podíval se dolů na na klín při porážce. Bylo to, jako kdyby chtěl, aby byl James vrah. "Budeš, alespoň dávat pozor?" zeptal se. 

"Jistě" pokrčila jsem rameny. "Ale to není důvod."

 Harry pak vzhlédl, když se jeho oči potkaly s mými a já se zhluboka nadechla při jejich intenzitě. Byla jsem vděčná, že jsem seděla a nefritová barva, která byla spotřebována, tak že si byl jist, že se mi podlamují kolena. "Rose, myslím to vážně. James nemusí být vrah a nemusíš to teď chápat, ale jsem si jist, že má něco za lubem. A na to, co to je si musím dávat pozor."

 Nad obeznámeností v tomto rozhovoru se mi srdce zachvělo, že mu na mě záleží. Svým pohledem a jeho barvě očí mě nenechá se odtrhnout a mě opouští dech a jediné, co jsem dokázala bylo kývnutí na odpověď.

 "Dobře."

 "Ale Harry?" zeptala jsem se, když jsem konečně našla svůj  hlas.

 "Ano?"

 "Nezkoušej ho zabít jo?" Můj požadavek byl vážný, ale Harry se jen zasmál. Vytáhl cigaretu a strčil si ji mezi rty, zapálil ji a pak  jeho svůdným způsobem vydechoval kouř.

 "Takže, co je na programu dneska?" Zeptal se a šedé obláčky následovali jeho slova.

 Harryho reakce mě moc neutěšila, ale cítila jsem, jak se snaží zůstat u tématu James, aby mohl přilévat olej do ohně. Moje mysl se zapotácela k mnoha hrám, aby jsme mohli hrát a vyplnit tak svůj čas. Mohli bychom hrát karty, ikdyž jsem to jistě zapomněla, nebo možná stopu..

 "Počkej tady, musím si něco" řekla jsem Harrymu a vstala dřív, než stačil něco říct a spěchala ven ze dveří.