Chapter 13 2/2

Danul.xx

Harryho pohled

Seděl jsem tam a čekal na návrat Rose a přemýšlel, co se mohlo stát. Ať to bylo cokoli, jsem si jistý, že by si měla pospíšit. Protože se lidé začali dívat. Nebo se možná vždycky dívali jen jsem si  prostě nikdy nevšiml. Ať tak či onak oni hleděli na mě, ale nikdy se jejich pohledy nemohli setkat s mým, protože jakmile jsem se podíval zpátky, tak jejich oči těkaly pryč. Stráže vždy předstírali, že něco hledají, zatímco ostatní pacienti své pohledy vždy odvracely, jako bych byl medůza a nemohli se mi podívat do očí jinak by čelili smrti.

 Báli se mě a tak to má být. Bylo jich jen několik, kteří drželi svůj pohled, když jsem se na ně díval ale. To byly pravděpodobně těžší skupiny. Ale i přesto nikdo z nich ke mě nepřišel a neřekl ani jediné slovo.

I když jsem rád, že jsem jeden z těch nejobávanějších v tomto oddělení, nemohu si pomoci, ale zajímalo by mě proč. Proč se mě tito zločinci bojí?  Ne, že bych si stěžoval, ale nevypadají, jako někdo, kdo také vraždí nebo zabijí neměli by mít důvod se mě bát.  Jsem jako oni nebo aspoň, tak rozhodla porota. Tak proč by měli být ohroženi vrahem, když mají stejné možnosti? Ale pak jsem si uvědomil, že oni nejsou blázni. Myslí si, že jsou normální né? Všichni tito lidé jsou v přesvědčení, že měli logické uvažovaní pro jejich zločiny. To je to, co jsou blázni... a zuřivě to popíraly, ikdyž skutečnost byla zřejmá. Byly považováni za blázny, protože viděli pravdu. Za to, že to viděli, byly monstra.

A to je to, co mě odlišuje od ostatních říkám kurva, že jsem objetí svého šílenství. Pokud si to  o vás lidé myslí  tím nejnižším možným způsobem, tak co můžete ztratit?

Po Roseniném návratu mě mé myšlenky opustily. Zatímco se ke mě blížila něco držela s oběma rukama za zády, ale nemohl jsem říct co.  Tmavé vlasy měla zastrčené za uchem, její křehké tělo zdobí obvyklá bílá uniforma. Nadšení si hrálo na jejich růžových rtech, nikdy jsem neviděl nic krásnějšího. 

Myslel jsem si, že mi hned ukáže tu věc, ale byla v obavách. "Co to tam máš?" Nakonec jsem se zeptal, když mi to nechce říct sama. 

"Hádej" řekla. Opravdu semnou hraje tuhle hru?

 Pokrčil jsem rameny, jelikož nemám žádnou představu. 

"Hádej!" řekla znovu požadovala  byl jsem naštvaný, ale zárověň i šťastný, že její pohyb kolem mě je, tak hravý.  Nedal jsem se a hrál dál v mé mysli se vyvíjely nápady na to, co by to mohlo být. Ale pak jsem přišel k velké doměnce a vzpoměl si na náš rozhovor ze včera a sázku, kterou jsme uzavřeli.

 "Je to čokoláda?"  Zeptal jsem se. Když jsem uviděl její úsměv věděl jsem, že mám pravdu.  Do prdele. Moje srdce bije rychleji a rychleji, jak pomalu odhaluje ruku za zády. S každým kouskem tmavého lesklého papíru, který jsem viděl jsem dostával závrať.

 Vím, že je to hloupé, jak jsem vzrušený z čokolády, ale nemáte tušení, jaké to je. Musím jíst ty nejchabější potraviny bez chuti. Byla to jen ríže v podobě kaše s vodou, která chutnala jako z gumy. Skoro jsem zapoměl na chuť. 

Můj jazyk neměl ni náznak chuti, které cítil léta. Je to šílené, jak moc jsem spoléhal na tyto jednoduché věci, jako je tato. Chuť, oblečení a soukromí jsou malé věci, které jsou součástí našich životů, že si jich sotva všimneme. Právě jsem čekal tyto věci.

 Ale ve Wickendale byly luxusní a poskytnuty při zvláštních příležitostech. A teď tady byla Rose podala mi ji a v té chvíli se to zdálo, jako ta nejdůležitější věc v životě, čokoláda. Přísahám kdybych byl některý z těch méně lidí mé oči by byly zalité slzami. Široce se usmála, když viděla mou reakci při umístění cukroví přímo předemnou na stole. Než jsem otevřel lahodnost, tak jsem si nemohl pomoci a rozběhl se za Rose.

 A bylo mi kurva jedno, jestli mě James sledoval, jak jsem ve skutečnosti doufal. Nezájímalo mě, jestli se pro to  dostanu do potíží. Omotal jsem ruce kolem jejich ramen a zvedl ji tak, aby její nohy byly sotva nad zemí. Když jsem ji otočil v náručí vykřikla překvapením. Smála se, když jsem s ní otáčel v kruzích. Nemůžu už být šťastnější, že mi přinesla tu zkurvenou čokoládu a celé mé tělo se třese radostí.

 "Harry, lidé se dívají!" Zasmála se znělo to příliš vážně.  Nakonec jsem ji postavil na nohy, úsměv na mé tváři je, tak široký až mě z toho bolí tváře.

Byli jsme jen pár metrů od sebe, když se rozhlédla kolem sebe, aby potvrdila, že nás každý pozoruje. Její tvář zrudla, když si uvědomila, že objala psychopata  přímo před nimi. Ale její úsměv nezmizel. 

"Seru na to, co si myslí" řekl jsem a všiml si jejich rozpaků. Její úsměv na jejích tvářích se při volbě mých hrubých slov začal  pomalu zmenšovat. Její oči se dívaly do mých takovým způsobem, který jsem neviděl už dávno. Její oči jakoby se naplnily úžasem ... je to pro mě hrůza.  Očividně mě nemiluje a nejsem si jistý, jetsli mě má ještě ráda , ale něco v jejich očích mi říkalo, že má pro mě malý obdiv. Může to být i letmý pohled ze zvědavosti nebo fascinace.  Ale tak jako tak, to nebylo součástí  plánu. Ona nebyla součástí plánu. Ale byla tady a já si nejsem jistý, co s tím mám dělat. 

Takže prozatím nebudu dělat nic a jen se posadím zpátky ke stolu. "Rose, upřímně je to ta nejlepší věc úbec. Moc ti děkuju" řekl jsem změnil svůj tok myšlenek k čokoládě. Posadila se vedle mě a dívala se, jak jsem stáhl obal z čokolády, jako když dítě otevře svůj Vánoční dárek. 

"To nic nebylo, opravdu" pokrčila rameny.

 To co se stalo může mít nějaký význam, ale já bych, nevím. Protože jsem úplně zapoměl, na to co se děje, protože jsem byl zabraný do světa čokolády. Vzhledem k tomu, cukroví je jako hit pro mé chuťové buňky. Otřásl jsem se z čisté dobroty z ní. Sladká a bohatá chuť mi plnila celek kontrastu k hroznému jídlu, které tu je. Bylo to slizké šedé a nechutné. Ale tohle, to bylo dobré. To bylo jako najít anděla uprostřed pekla, ale v poněkud menším měřítku. 

Nechal jsem se opájet chutí, hltal jsem ji aniž bych to věděl. K mému zděšení se nakonec cukroví setkalo s jeho koncem. Podíval jsem se dolů a byla pryč, snědl jsem ji během několika vteřin. Rose mě stále pozorovala a pobaveně se usmívala. 

"Opravdu máš rád čokoládu" řekla se samozřejmostí. "Mmmm" zahučel jsem souhlasně a olizoval přitom zbývající čokoládu z mé ruky. "Bylo to lepší, než sex"

 Rose se mému komentáři jen zasmála a  pravděpodobně teď řekne něco k mé sexuální poznámce.

 "Vážně, moc děkuju" chválil jsem.

 "Žádný problém, zasloužil sis to, hrál si tvrdě, aby si mě porazil" ušklíbla se.

 Měl jsem ji rád. Byla nevinná a naivní  zvědavá a měla v sobě jakýsi ohnivý pruh, který nikdy nedokáže nezachyt mou pozornost. Ale, ikdyž to může být nepříjemné, tak bych na pekelnou jízdu, která je ve Wickendale nemohl žádat nikoho lepšího . 

Anonymní pohled

Šel jsem kolem jídelny vzít něco z jiné místnosti. Nemyslel jsem, že se bude něco dít. Ale pak jsem zahlédl, co bylo uvnitř.

 Protože tam byli. Vysoký chlapec s rukama obmotanýma kolem dívky a točil se s ní v kruzích a záchvaty smíchu. Nikdy jsem neviděl nic, jako je to.. pacient a chichotání, jakoby byli nejlepší přátelé. Neměl bych vidět něco takového.

Toto se většinou stává z nějakého důvodu. Vztahy mezi zaměstnanci a pacienty byly vždy přísně profesionální. Ale ti dva tam bylo rozhodně něco víc. Něco, co by mohlo způsobit problémy. A nemohl jsem si dovolit, aby někdo narušoval tuto instituci. Takže se ho potřebuju zbavit. Musím se ho zbavit bez ohledu na to, co má sní. 

A to je to, co mám přesně v úmyslu udělat. 

PS: Jelikož zatím nevím, kdo je anonym jestli muž nebo žena, tak jsem to prozatím převedla do mužského pohledu, jelikož se mi to zdá reálnější. Je možné, že se pletu, takže to berte zatím s rezervou. Časem se snad dozvíme :D :)