Chapter 14 1/2

Adell.xx

Pocit chladu byl přetrvávající v říjnovém ovzduší, teplota klesla dolů, začínala zima. Byla jsem schoulená pod mojí peřinou a četla si dříve než před půl hodinou,  tak zoufale bych si přála se vrátit zpátky do postele.  Ale už jsem Jamesovi slíbila, že ho budu doprovázet dnes večer na veletrh; a musím se připravit.

Je to Halloweenský festival, který se pořádal každý rok, v tomhle času.  Aktivity se skládali ze soutěže kostýmu, vyřezávání dýní, karnevalové jízdy na koni,  strašidelné lesy a něco takového. Obvykle jsem měla radost z těchto slavností, dívajíc se na to, že říjen je můj oblíbený měsíc.  Kromě události mých narozenin a Halloweenu jsou míšený barvy stromů a perfektní  svetrové počasí(pozn. nošení svetrů) spolu s vůní nočních ohňů dělá období úžasný.

Ale letos je Halloween mnohem méně důležitý, protože jsem jinak obsazená, zdá se že můj život drží hrůzu víc než jakýkoliv strašidelný dům. Ale mohlo by to sloužit jako pěkná přestávka, tak jsem myslela, že bych to mohla zkusit.  Mohla by to být zábava.

Zkoušela jsem vymyslet všechny pozitiva, které by mohli přijít z tohoto večera v naději, že seberu nějaké vzrušení.  Ale místo toho byla moje mysl zaplavena zcela odlišnýma myšlenkami.  Myšlenky na Harryho.

Jeho vyzývavé vlastnosti se zdají růst víc a víc každou minutu strávenou s ním. A přemýšlení na jeho reakci z čokolády, co jsem mu dala, jeho příjemný úsměv a nakažliví smích, roztálo mé srdce. Držel mě a já se nevymanila z jeho sevření.  Vím co semnou dělá a cítím, že to Harry ví taky. Může to být kvůli nehody, nebo možná záměrně. Ale něco v to byl.

Toužím po něm,  to je evidentní už od začátku.  Jeho perfektní velké ruce, plné rty a božská postava, nemluvně o temném sexy chraplavému hlasu,  je to téměř nemožné. Zvlášť, když dělal nemravné poznámky, které rozpálili moje tváře už hodně krát předtím. 

Ale to nebylo všechno.  Byl inteligentní, možná víc než některý ze strážných a sester. Nebyl nikdy zaskočený nebo překvapený, zdálo se že má cynickou moudrost, která mu dovolila více znalostí, což není dobré vlastnit, pro někoho jako je on.  Byl tak sebejistý, takovým způsobem, že dožadoval pozornost a poslušnost od ostatních bez toho, aby byl arogantní nebo namyšlený.

Naopak je jeho zdánlivá temná strana, tam byl jistý šarm a podobnost se ho drželi v jeho ďolíčkách, když se usmál, to vzbuzovalo něco hlubšího než sexuální fantazii.  Mohl být tak úctihodně okouzlující, způsobujíc růst mé lásky k němu každou sekundu.

Myšlenka jak mě vyzvedl je jako trn v mé mysli. Udělal něco, čím se ho James bojí víc než předtím.  I když jsem měla to štěstí být svědkem této lehčí jeho stránky, byla tam také další část, která se zdála být více dominantní.  Strana, která přitáhla více temnoty, spíše škodolibost dělá lidi strachující se.  Byla to právě tato strana a inteligence, co mě vedlo k přesvědčení, že byl schopen vraždy. Ale nejen vraždy kvůli, kterým byl zaslán do téhle instituce, ale vraždy chudých žen, které byli stáhnuté z kůže a pak zavřené sklepe Wickendale.

Kdyby to nebyl James, tak kdo by to mohl být? Thomas? Brain? Dokonce Kelsey? Lori?

Žádná z těchto odpovědí se nezdá  správná, ale na tomhle místě bylo vše možné.  Harry jen držel podstatu problému, byl založen vinným porotou a soudcem takovým trestním činem již. Ještě znovu, i když možnost byla pořád vyvolajíc pochybnosti.  Nevím jak, ale byli tam.  Protože když jsem opravdu věřila, že je Harry vinen, proč jsem teda zůstala? Proč jsem si ochotně sedla s ním každý den skoro dvě hodiny, kdybych si myslela, že je chladnokrevný vrah? Kdybych nepochybně věřila, že stáhnul tři ženy z kůže, tak bych s ním nadále nehrála stolní hry a karty, které byli často zapomínány rozhovory o tomto místu. Viděla jsem všechny pohledy, které mi strážci dávali.  Mračili se nad mojí sympatii k Harrymu, protože věděli, že to je špatné, abych se smála a sdružovala s někým jako je on.  Ale bez ohledu na to jsem se pořád vracela. Protože tam bylo něco, co mě přitahovalo zpátky k němu.

Než jsem mohla zjistit, co to přesně bylo, tak někdo klepal na dřevěné dveře mého bytu.  Zatřásla jsem hlavou, abych potlačila mé předchozí myšlenky pro teď, otevírající dveře odhalili jednu osobu, který by mohla vzít mou mysl od věci.

‘‘Jamesi!‘‘  pozdravila jsem, zatím co mě pohltil do teplého objetí. ‘‘Ahoj Rose.‘‘ odvětil s širokým, dech beroucím úsměvem. ‘‘Jsi připravená?‘‘

‘‘Jop.‘‘ přikývla jsem. ‘‘Jenom si vezmu kabelku,  pojď dovnitř, jestli chceš.‘‘

Jakmile vstoupil dovnitř, šla jsem do ložnice mého mizerného bytu. Poté, co by James z dohledu jsem běžela k zrcadlu, upravila jsem si vlasy, co nejrychleji to šlo. James vždycky přijede tak brzy a tím mi nikdy nedal dost času, abych vypadala co nejlíp, což nebylo moc. Ale on nevypadal jako jeden z těch, kterému záleží na vzhledu, posuzujíc z toho, že byl down-to-earth(pozn. Nevím jak to napsat česky, no znamená to, že je otevřený, důvěřující…). Ačkoli , v každém případně bych chtěla vypadat atraktivně. Poté, co jsem si udělala svoje vlasy, vypadat nejlépe jsem mohla zvládnout za 60 sekund, vzala jsem svojí kabelku a šla jsem pryč z místnosti, abych našla Jamese sedícího na gauči. ‘‘Promiň, už  můžu.‘‘ řekla jsem mu a pomalu se vydala ke dveřím.

‘‘Žádný problém, stejně jsem přišel brzy.‘‘ řekl, otevřel mi dveře a následoval mě ven.

Na veletrh jsme přijeli do patnácti minut, našli jsme parkovací místo a James koupil naše lístky, přibližně 5.  V tomto procesu jsem dostala zase Jamesovu bundu, z důvodu chladného vzduchu.  Uchopil moji ruku, jakmile  jsme procházeli vchodovými dveřmi a propletl naše prsty, když jsme šli po trávě. Oranžová a fialová světla byli rozházené po celé prostoru, propletené kolem jízd na koních a obleženými stoly.  Byli tam mladé holky poskakujíc kolem, v oranžových poodle sukních(dám fotku do multimédií aby jste měli představu) a dospívající kluci s nagelovanými vlasy dozadu, kteří se nepřístojně smějí mezi sebou. Bufety a stánky s občerstvením jsou rozptýleny po celém festivalu, dělá to perfektní karnevalovou scénu.

‘‘Takže, co chceš dělat jako první?‘‘ zeptal se Jamesův jemný hlas, když jsme šli kolem ruského kola. Mé oči naskenovali desítky různým atrakcí a vytvořili z nich řadu a dnešní večer, zkoušejíc najít něco co by jsme mohli dělat. Nic pro mě nevypadalo zajímavě, ale pak se mé oči zastavili na možná nejnudnější možnosti. ‘‘A co vyřezávání dýní?‘‘