Chapter 14 2/2

Adell.xx

James mi věnoval nechápavý pohled, asi čekal něco více zábavného nebo vzrušujícího. Ale pak přikývl, souhlasil s mým výběrem.

Šli jsme k velkému stolu, kde byla žena v oranžové vestě, její kůže byla bledá a její světlé vlasy měla v culíku. ‘‘Dobrý den.‘‘ pozdravila. ‘‘Zdravím‘‘ odpověděl James a věnoval té ženě malý úsměv.

‘‘Vítejte na řezbářské stanici. Stačí si vybrat libovolnou dýni, která se vám líbí a pak můžete začít vyřezávat. Máme tady knihu návrhů, pokud by jste potřebovali inspiraci. Jen se ujistěte, že žádný z řezbářských nástrojů neopustí stanici a vnitřky dýní budete házet do koše.‘‘ řekla nám. ‘‘Díky.‘‘ James přikývla a žena se přestěhovala na druhou stranu stolu aby uklidila po předchozím účastníkovi.

James a já jsme tu teď byli jediný, tato aktivita se nezdála jedna z populárních. ‘‘Co bych měl dělat?‘‘ zeptal se mě James.

‘‘Nevím, zkus něco snadného jako třeba jednoduchý obličej. Nebo netopýra.‘‘

‘‘Proč?‘‘ zeptal se, zdá se že je uražený. ‘‘Myslíš, že nezvládnu něco náročnějšího?‘‘

‘‘Nevím.‘‘ řekla jsem a trochu se usmála. ‘‘Neodhadovala bych tě jako uměleckou osobnost.‘‘

‘‘Rose, pochybuješ o mých schopnostech? Já jsem mimořádně talentovaný řezbář dýní.‘‘

‘‘Oh, vážně?‘‘  vyzvala jsem ho.

‘‘Mm hmm, ukážu ti.‘‘ řekl a popadl knížku jack-o'-lantern designs a listoval stránkami.‘‘ Ah ha!‘‘ najednou vykřikl. ‘‘Tohle budu vyřezávat.‘‘

Ukázal mi stránku, tvar hlavy skřítka složitě vypracovaného na papíře. Vypadalo, že to by o bylo těžké nakreslit, natož vyřezat.

‘‘Dobře, udělám to taky.‘‘ řekla jsem.

James předstíral, že to vezme zpět, šokován mými slovy. ‘‘To je výzva?‘‘

‘‘Možná.‘‘ zazubila jsem se.

‘‘Dobře, uvidíme kdo udělá lepšího skřítky, huh?‘‘ řekl.

‘‘Prohraješ.‘‘ odpověděla jsem mu a pak jsme šli pracovat. Podařilo se nám vyřezat otvor na horním začátku ale pak přišlo obávaný odstranění dužiny vevnitř. Nesnáším, které  jsou slizké a nechutné. ‘‘Tohle je nechutné.‘‘ poznamenal jsem.

‘‘Co máš na myslí, tohle?‘‘ zeptal se James. Otočila jsem se a než jsem se nadála přiletěl na mě oranžový kus vláknité hmoty, přistál na mých tmavých vlasech.

‘‘Ááá‘‘ zařvala jsem, vytáhl jsem kousek ze mě a hodila to po něm. Zasmál se, vyhodil to a vrátil se zpátky ke své práci. Ale tímto to nekončí.  Protože jsme vyráběli monstrózní skřítky, tlačili jsme další dýně a vytáhli každou další zbraně ve snaze zničit výtvor druhé strany. James mě rozesmál a zdálo se, že stres v mém životě slábnul když jsem byla s ním. Zejména ve chvíli jako je tato, když mě škádlil nebo se smál semnou na bezvýznamné věci.

‘‘Hotovo.‘‘ řekl a odstoupil krok od jeho výtvoru.

‘‘Já taky, jen ještě poslední část.‘‘ řekla jsem, soustředila jsem se na vyrytí jedné čáry.

‘‘Dobře, jsem hotová. Ukážeme si to na tři.‘‘ řekla jsem, když jsem položila můj výtvor.

‘‘Okey, připravená?‘‘ přemýšlel James, na tváři se mu objevil roztomilý úsměv.

Přikývla jsem a společně jsme spolu počítali.

‘‘Jedna…dva…tři!‘‘ oba dva jsme otočili těžké ovoce, toužící vidět navzájem svoje mistrovská díla.  Jakmile se moje oči nastavili na jeho díle, jeho oči na mém, oba jsme vybuchli smíchy.

Obě dvě řezby byli hrozné, vypadají jako nic víc než náhodné klikaté čáry, tam kde by mohl být úsměv, nebo možná ucho. Ani jeden z nás neukázal, jaký má talent v této konkrétní aktivitě. ‘‘Myslím, že jsme oba prohrály.‘‘ zasmála jsem se.

‘‘Snažili jsme se.‘‘ pokrčil rameny.  Poté, co jsme se přestali smát, jsme dýně vyhodili, takže je nikdo nemohl vidět. Opustili jsme řezbářskou stanici a znovu se spojenýma rukama jsme procházeli po trávě, snažíc se najít další aktivitu.

‘‘Teď vybíráš ty.‘‘ řekla jsem. James se kousl do spodního rtu, koukajíc okolo po dobu asi jedné minuty, aby vybral nějakou možnost. ‘‘Co třeba ruské kolo?‘‘

Nejsem blázen do výšek, ale James byl dnes večer tak skvělý a zaplatil za mě lístek. A tak jsem s řekla jen se nadechnout a přikývnout.

Nastoupili jsme na jízdu a sedli si tak,, že se naše kolena dotýkala a naše ruce jsou pořád neoddělené.  Kabinka se zvedla ze země do vzduchu společně semnou a Jamesem. Byl slyšet zvuk slabého větru, když jsem stoupali výš a hluk z veletrhu zůstal dole,  chladný vzduch šlehal kolem nás.

‘‘Děkuju,  že si dnes večer šla.‘‘ řekl James, přerušujíc zvuk větru.

‘‘Ne, to já děkuju, že si mě sem vzal.‘‘ odpověděla jsem. ‘‘Mám se skvěle.‘‘

‘‘Dobře, já taky.‘‘

A pak už bylo ticho. V nepřítomnosti rozhovoru, jsem věděla že je čas se zeptat, i když jsem se bála odpovědi.  Zhluboka jsem se nadechla a narovnala se,  nutíc vypustit slova z mé pusy. ‘‘Jamesi ublížil ti někdy Harry? Myslím, udělal ti někdy něco nebo ti vyhrožoval? Nebo něco takového?‘‘

Na poprvé James neodpověděl, přemýšlejíc nad jeho odpovědí předtím než odpoví. ‘‘No, dal mi jasně najevo, že chce abych se od tebe držel dál. Ale tohle samozřejmě není pravidlo abych ho plnil.‘‘ usmál se. Oddechla jsem si, ráda že to James bere vesele. To znamená, že se mezi nimi víc nestalo, že jo? A kdyby mu Harry něco udělám, řekl by mi to, nebo ne?

‘‘Harry je typ zastrašujícího chlapa.‘‘

‘‘Jo.‘‘  zasmála jsem se. ‘‘ Tenhle typ je.‘‘

‘‘Ale nemůže mě držet dál od tebe. Mám tě moc rád.‘‘

Okamžitě se mi vytvořil na tváři úsměv po jeho slovech. Moje srdce vynechávalo tlukot. ‘‘Děkuju.‘‘ řekla jsem. ‘‘Taky nejsi špatný.‘‘

James mě šťouchl a já ho hravě odstrčila zpátky, nebýt schopna potlačit můj idiotský úsměv. ‘‘Ale opravdu děkuju, že si mě dnes večer pozval.‘‘ řekla jsem.

‘‘Samozřejmě.‘‘ odpověděl. ‘‘Byla sranda.‘‘

Přikývla jsem v souhlasu. Otočila jsem hlavu na stranu a zjistila jsem, že jsme na samém vrcholu jízdy, výška není zase tak hrozná, jak jsem si myslela. Noc se usadila v slavnostním lehkém osvětlené scény. ‘‘Tohle je to, proč miluju říjen. Počasí je perfektní  a stromy jsou tak pěkné.‘‘

‘‘Vím.‘‘ řekl a kývl na souhlas.

‘‘Myslím, jen se podívej na ten výhled.‘‘ pokračovala jsem. ‘‘Je to nádherné.‘‘

‘‘Ty si nádherná.‘‘ řekl šeptem. Nebyla jsem si jistá, jestli to chtěl říct nahlas, ale řekl. Když jsem se na něj otočila, všimla jsem si mírně červených tváři, dokonce v noci, cítila jsem nepřekonatelnou touhu ho políbit. Tak jsem ho políbila.

Ale z nějakého důvodu, když se naše rty setkali, představila jsem si Harryho tvář.