Chapter 9 2/2

Danul.xx

#Prosíme každého kdo si tohle přečte ať zanechá komentář. Líp se nám pak překládá! A pokud tu nebude hodně komentů, tak se rozmyslíme jestli to má cenu překládat dál. Děkujeme xx

Harryho pohled

"Jsou to kecy!" zařval jsem. "Byl jsem tu v pasti v temný místnosti po celý týden bez zásahu člověka, bez koupelny, žádné převlečení oblečení a teď jsem z toho pekla konečně venku a nemůžu si zapálit ani jednu cigaretu?"

"Je mi to líto Harry. Je tu zákaz kouření budeš muset počkat až odejdeš" řekla mi po třetí Kelsey a poukázala na značku Zákaz kouření. Přišel jsem rovnou ze samotky a nemohl jsem se osprchovat. Jen jsem si zlostí povzdychl a zavrtěl hlavou. "Musel jsem se vysrat do díry v zemi."

"Tak mi řekni Harry" řekla, neztrácela čas a ignorovala mou poznámku. "Je tu něco o čem by si dnes chtěl mluvit?"

"Ne"

"Něco tě trápí?"

"Ne"

"Je něco co chceš ze sebe dostat?"

"Nic."

Teď byla řada na ní, aby se rozzlobila. "Dobře, začneme jinou otázkou. Jaký si měla den?"

"Jaký byl ten tvůj?"

Byla zřejmě stále víc a víc podrážděná, ale snažila se to skrýt. "Fajn, ale já se ptal první"

"Dobrý"

"Poslyš Harry" povzdychla si. "Jsme tu skoro každý týden a neučinili jsme žádný pokrok."

"To není můj problém." Řekl jsem jí.

"Jo, je to můj problém. Snažím se jen dělat svou práci a tvoje ne nebo jedno-dvě slova to neulehčují."

"Proč se tak staráš?" Zeptal jsem se. "Bez ohledu na to, co říkám to nic nezmění. Můžeš si do svých poznámek čmárat dolů a nahoru , můžeš tvořit diagnózy co chceš, označ mě klidně duševně nemocným, ale jednu věc to zatraceně nezmění. Budu stále tady a tam, co to má za smysl."

"Jde o to, aby ti tu bylo líp" řekla. "Jsi tady, protože tvůj právník byl dost chytrý a prosil o blázinec, jinak by si dostal trest smrti. Takže pokud ukážeme dozorci, že už nejsi blázen zváží to a nechá tě propustit, než ti bude sedmdesát."

"No, pokud je tu jedna věc, kterou chci je odejíz z Wickendale. Takže bych možná mohl celou tu terapii vyzkoušet. Zítra."

"Můžu teď odejít?" zeptal jsem se. "Opravdu se musím osprchovat."

Kelsey si jen podrážděně povzdechla a poraženě prohlásila ."Dobře jen jdi. Když jinak nedáš."

"Děkuju!" Řekl jsem podrážděně. Konečně. Když jsem vyšel ven z její kanceláře, Brian mě chytil za levou paži. Brian byl můj hlavní stážce, vždy chodí vedle mě a ujišťuje se, že jsem neztáhl z kůže ještě někoho dalšího. Bylo to docela komické, protože jsem byl vyšší než on. Neměl by proti mě žádnou šanci. Ale nikdy jsem se ho nesnažil přemoct, protože jsem věděl, že by to vedlo k trestu. Místo toho jsem říkal hovna, tak abych ho naštval jakýmkoliv způsobem jakým jsem mohl. Byl jsem vždycky rád, když jsem ho naštval. Dělat to byla vážně legrace, ale šlo to oběma směry, protože stráže mě srali taky. Byli všude. Jeden byl u Kelsey v kanceláři, jen pár v kavárně, někteří ve "Special Activities pokoji", kde děláme stupidní sračky jako například pečení, umění a řemeslo. Jeden byl s vámi vždy, když jste chodili na záchod a večeři. Byli všude.

A pokud to nebyli strážci, tak vám dávali sedativa. Soudili a falešně se nadřazovali. Pokaždé, když jsem otočil hlavu jakýmkoliv směrem všude byli zaměstnanci.

A aby toho nebylo málo, někdo z nich může být vrah.

Rose's pohled

Vešel do 15 minut do místnosti. S vlhkými kudrlinami a Brianem po levé paži. Ale, jakmile ho pustil okamžitě Harrymu nasadil pouta. Harry se obrátil na mě. Ta skutečnost, že mě ze začátku děsila jeho pouta je pryč. Myslela jsem si, že bude mít tmavé kruhy pod očima, že špína bude pokrývat jeho kůži, že bude mít mastné a suché vlasy.

Ale opak byl pravdou. Pomalu se blížil k volnému místu naproti mě. Jeho plné rty a silné čelisti byly tak lákavé, jako vždy mě opět překvapil, zdálo se, že je den ode dne stále víc a víc krásnější. Jako by měl kolem sebe zář zejména ve srovnání s ostatními pacienty. Díry na jeho uniformě byly ponechány, takže krásně odhalovali jeho hladkou opálenou pokožku. Jeho pronikavé oči se leskly a potkali se po týdnu s mými. Nerada to přiznávám, ale je to takový jako v těch prvních dnech....osvěžující.

Pootevřel ústa, jako by se chystal něco říct, ale já byla rychlejší. "Znáš Cynthiu Porter?"

"No, ahoj i tobě" řekl se svým obvyklým úšklebkem. A opřel se o kulatý stůl.

"Ahoj, takže znáš ji?" Chtěla jsem získat tu odpověď.

Harry položil ruku, tak jako by chtěl říct "Dej mi chvilku" a pak si promnul oči. Netrpělivě jsem čekala, když v tom vytáhl z kapsy cigaretu a zapalovač. Potáhl tak, jak mu jen dech umožnil. "Kdo to zase je?" zeptal se.

"Cynthia Porter je pacientka. Špinavá blond, tmavé oči. Asi kolem třiceti."

Na chvíli se mu nadzvihlo obočí, jak se snažil vzpomenout. "Ne, já myslím, že né" řekl asi po minutě. Cigareta jakoby tančila v jeho ústech pokaždé když promluvil. "Proč?"

Do prdele nezná ji. To byla moje poslední možnost. Co mám dělat?

Povzdechla jsem si a v duchu zvažovala jestli bych měla říct Harrymu o celé situaci. Byl skutečný pacient, mohl by mi pomoct to zjistit. Ví, co se tu děje líp než kdokoliv jiný. Navíc jsem cítila, že po tom co mě zachránil od Normana mu mohu trochu víc věřit. Tak jsem mu řekla všechno.

"No jediný zaměstnanec je Thomas, který nyní pracuje na tomto patře a viděla jsem, jak byl s Cynthii na operačním sále, když tam neměl co dělat."

"Myslíš, že by to mohl být vrah?" Harry se náhle zeptal. Moje obočí se překpaně nadzvihlo on asi musí podezírat jako vraha někoho mezi zaměstnanci.Myslím, že v týdnu jsem neměla na práci nic jiného, než zjišťovat pár informací.

"Ne, já si to nemyslím. Pak jsem se šla zeptat vrchní sestry Lori a ta si nemohla vzpomenout. Pak jsem šla za paní Hellmanovou, za správcem a ona tvrdila, že tu není nikdo toho jména. Pamatuju si ji. V podstatě nikdo si ji tady nepamatuje, nikdo o ní nic neví. A když paní Hellmanová řekla, že Thomas není vrah."

"Počkej" Přerušil mě Harry. "Takžy, ty říkáš, že Cynthia byla asi na operaci, že ses ptala lidí a nikdo neví kdo to je.."

Přikývla jsem a uvědomila si, jak šíleně to zní.

"Už si Cynthiu od té doby neviděla?"

"Ne" odpověděla jsem.

"Takže si se zbláznila?"

"Ne!" protestovala jsem. "Já se zblázním, jen musím najít někoho, kdo si ji pamatuje."

"Ale to je věc" řekl Harry. "Nikdo jiný si ji nepamatuje kromě tebe, tak si nejspíš blázen."

"Já nejsem blázen!" řekla jsem až příliš hlasitě. Harry se usmál a to pobavilo celou věc.

"Tak jedinou alternativou je, že Thomas by mohl být vrah a Cynthia je další z jeho obětí. Ale proč by spráce a hlavní sestra dělali jakoby nic? Rose to nedává smysl."

"Já vím" povzdechla jsem. "To je důvod, proč nemám ponětí co se děje. Nevím co mám dělat."

"Kdybych byl tebou, tak bych čekal na to až se objeví. A pokud ne, tak se o to nemusíš starat a nikomu to říkat. To není tvůj problém a nechtěj, aby o tobě lidé říkali, že jsi psychopat. Věř mi je to na hovno."

Jen jsem přikývla hlavou, potřebuji pauzu od célé té věci s Cynthiou. Vypadá to, jako bych byla blázen. "Myslím, že máš pravdu možná bych to měla ignorovat."

Harry přikývl a kudrliny mu spadli nad jeho oči.

"Tak jako tak" zeptala jsem se a změnila téma. "Jaké to bylo na samotce?"

"Hrozné" řekl. "Připadalo mi to jako léta, né dny. Jen jsem měl hodně času na přemýšlení víš?"

"Jo" souhlasila jsem. Vždycky jsem nad věcí a vím, jak se vlastní myšlenky mohou cítit v pasti. "Co si myslíš o?" zeptala jsem se. Vím, že je to osobní a zvědavý, ale chtěla jsem se zeptat nemohla jsem si pomoct. Milovala jsem slyšet jak mluví a vždy jsem se toužila dozvědět o něm něco víc. Je to jeden z mých největších strachů a přání, abych mohla rozluštit, kdo je Harry Styles.

Byla jsem vděčná, když mi odpověděl bez zdráhání zdálo se, že se mu ulevilo, že to mohl někomu říct.

"Všechno, opravdu. Zjistil jsem, že všechny orgány, že uh... otřáslo to semnou."

Studovala jsem jeho jemné rysy. Nemělo by to s ním otřást, když byl sám sériový vrah. Ale jeho zorničky se, tak vzdálily, když si vzpoměl na incident. A na jednu vteřinu jsem si všimla náznak změny jeho výrazu na ustaraný.

"O té noci" začala jsem. "Nemyslím si, že jsem ti dostatečně poděkovala, potom co si pro mě udělal. Bylo to úžasné"

"To nic nebylo" řekl mi a snažil se být polichocen komentářem.

"Né nic to nebylo. Harry zachránil si mě před znásilněním. Nemůžu ti dostatečně poděkovat."

"Opravdu to je v pohodě jsem rád, že jsem se tam dostal v čas. A taky jsem rád, že upadl do kómatu, když jsem byl u toho." ušklíbl se.

Přestože kóma a jeho síla byla zastrašující, nemohla jsem si pomoct a usmála se nad jeho komentářem.

"Jen mi je líto, že si za to musel jít na samotku" řekla jsem.

"Opravdu to nebylo tak špatné, abych byl upřímný" ujistil mě. "Myslím, že nejhorší část je ta, že jsem si uvědomil, jak moc jsem zapoměl na všechno co se venku stalo." řekl s odkazem na svět mimo Wickendale. Znovu jsem si představoval sám sebe, jak nemůžu opustit budovu." "Co ti nejvíc chybí?" Zeptala jsem se a Harrymu to podle všeho nevadilo.

"Všechno" řekl prostě. "Jen málo věcí na který bys normálně nemyslela. Kdybych mohl, tak bych si každý den vybíral jiné jídlo, vybral bych si co chci dělat každý den, mohl bych se oblékat jak chci. Tak obecně. Přikývla jsem jeho vážný hlas byl znát na každém slovu co mu vyšlo z úst. Milovala jsem, když mluvil takhle ne arogantně a ne vulgárně.

"A stýská se mi po přátelích a mojí rodině. Jo a hranolky, oh bože, jak moc mi chyběj hranolky. Stejská se mi po psovy a po své posteli. Stýská se mi po hrách, televizi, sportu, pivu............sexu." Mé srdce nad tímto slovem poskočilo. Jeho hlas byl hluboký a ospalý znělo to jako by předl. Přísahám, že to udělal schválně jeho zvědavé zelené oči skenovaly mé tělo.

Najednou se obraz Harryho zjevil v mé mysli jeho holá hruď lesknoucí se kůže od potu blízko mé a vidal chraplavý stén. Špinavá myšlenka. Někdo mě mírně zatlačil do zad.

Harry a já jsme prudce zvedli hlavu a já uviděla Jamese v uniformě, který se díval na nás. "Oh, ahoj Jamesi" pozdravil ho Harry a v jeho hlase byly známky předstírané přívětivosti. "Právě si zmeškal náš rozhovor o sexu a Rosenim duševním zdraví."

Protočila jsem oči a ignorovala jeho poznámku. "Ahoj Jamesi" usmála jsem se.

"Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli si v pořádku druhý den jsem se vrátil do jídelny, ale neměl jsem šanci stebou mluvit, protože..."

"Ach jo, je mi to líto že. Lori, uh ... Lori mě zastavila na chodbě a potřebovala udělat pár věcí" zalhala sem.

"Ach, ano" usmál se James. Určitě by chtěl zůstat a mluvit, ale Harry.. "můžeš odejít" zdálo, že ho chtěl zahnat. Dřív, než se dostal dál otočil se. "Platí ta večeře v pátek, né?"

"Jo" přikývla jsem. Tím vším, co se stalo jsem na to úplně zapoměla, ale teď když mi to připoměl se moc těším.

"Super" řekl James a já se zasmála. Jamesův obličej držel ten nejroztomilejší úsměv, který mi věnoval, než se obrátil a šel se věnovat své práci. Uvědomila jsem si, že bych měla udělat to samé, ale mluvit k Harrymu je mnohem zajímavější, než jen sedět a předstírat práci, když žádná není. My ovlku, když jsem otočila hlavu Harry na mě zíral jeho fascinujícíma očima. Podíval se tam a zpět na Jamese a na mě jeho výraz byl zamyšlený.

"Takže vy dva kurva teď?"

"Ne!" Okamžitě jsem protestovala šokována z jeho volby slov. "Jsme jen přátelé Harry, pro lásku Boží."

Harry se zasmál nad mojí reakcí a na jeho tváři se v plné kráse vykouzlily ďolíčky. A v tu chvíli jsem si uvědomila bez ohledu na to, jak moc miluji Jamesův úsměv, tak ho nikdy nebudu moc porovnávat s ohromujícím Harrym.